Kdo rád čte a cestuje, určitě si všiml, že na nádražích různých českých a moravských měst vznikl zajímavý program . Zaujme svým záměrem popularizovat četbu a přinést lidem zážitkové cestování. Miniknihovničky, které nejsou svázány žádnými pravidly, kde si můžete knihu půjčit a příležitostně ji vrátit nebo si ji taky ponechat, jistě přináší velký zájem veřejnosti i médií a dává podnět k zamyšlení JACÍ JSME VLASTNĚ ČTENÁŘI.

ÚCTA KE KNIZE
Nápad, který se povedl uskutečnit a funguje, vypovídá o tom, že českému čtenáři není kniha lhostejná a že i přes pokrok v digitalizaci je u nás tištěná kniha stále považována za věc nenahraditelnou. Geniální projekt je projevem úcty k autorům, které knihy píší a můžeme si jen přát, aby to byl i počátek úcty mezi lidmi navzájem.

ROZSÁHLÉ DOMÁCÍ KNIHOVNY
V našich domácnostech mají knihovny přední místo a se čtením jsme jako národ na tom velmi dobře. Vytvořili jsme si pouto k psanému slovu a kniha byla u nás vždy považována za území pravé svobody. Naše bohaté domácí knižní sbírky vždy fungovaly tak trochu jako obrana před vnějším světem a zároveň vzdělávací instituce. Historie českého čtenářství říká, že máme odjakživa vytvořen návyk, že knihy jsou důležité. Rádi se jimi obklopujeme a jen v jediné zemi v domácnostech hromadí více knih než my, a to v Izraeli.

HUSTÁ SÍŤ VEŘEJNÝCH KNIHOVEN
Také návštěvnost veřejných knihoven je pýchou naší čtenářské kultury. Tisíce těchto institucí je rozeseto po naší zemi a jejich síť je též druhá nejhustší na světě. Čteme stejně náruživě ve městech jako na venkově a v žádné historické době se vynikající knihovnický zákon z dvacátých let, spoluvytvářený Masarykem, nepodařilo zničit.

CO ČTEME NEJRADĚJI
1. oddechovou beletrii, detektivky, fantasy
2. věcnou literaturu (deníky, životopisy)
3. u dětí vítězí Harry Potter